Budova Pařížské opery vyhořela: z Le Peletieru k Palais Garnier
Počátky Salle Le Peletier
Pařížská opera, tehdy známá jako Académie Royale de Musique, sídlila od roku 1821 v dřevěné budově na Rue Le Peletier. Budova, zvaná jednoduše Salle Le Peletier, byla původně zamýšlena jako provizorní řešení – ale nakonec sloužila více než padesát let.
S kapacitou téměř 1 800 diváků se stala centrem pařížského hudebního a tanečního života. Právě zde měla premiéru slavná díla jako Rossiniho Guillaume Tell (1829) či Verdiho Don Carlos (1867).
Na hlavní fasádě byla nápadně umístěna cedule „Salle Le Peletier“, pod kterou každý večer proudil dav pařížské společnosti – od aristokratů po obyčejné měšťany, kteří si šli užít balet a operu.
Požár roku 1873
V noci z 29. října 1873 vypukl v divadle ničivý požár, způsobený závadným plynovým systémem. Požár se šířil neuvěřitelně rychle a trval 27 hodin.
Ačkoliv se podařilo zabránit lidským obětem, shořely prakticky všechny kulisy, kostýmy a vybavení. Pro pařížský balet i operu to znamenalo obrovskou ztrátu.
Palais Garnier – monumentální náhrada
Na místě Salle Le Peletier už od roku 1861 rostla nová budova podle návrhu architekta Charlese Garniera. Slavnostní otevření proběhlo 5. ledna 1875 za přítomnosti prezidenta Patrice de Mac Mahona.
Nová Palais Garnier byla ohromující:
- monumentální schodiště,
- zdobené foyer,
- bohatě malované stropy,
- nejmodernější jevištní technologie své doby.
Budova se okamžitě stala symbolem pařížské kultury a luxusu – skutečným palácem umění.
Degas a jeho odpor k nové budově
Pro Edgara Degase, malíře, který se desítky let pohyboval v zákulisí pařížského baletu, však Palais Garnier představovala problém. Degas měl rád intimní prostředí Le Peletieru, kde mohl tiše pozorovat malé tanečnice („les petits rats“) při zkouškách, odpočinku i běžných drobnostech.
Palais Garnier na něj působila příliš okázale, chladně a sterilně. Monumentální prostory, které uchvacovaly návštěvníky, mu braly to, co považoval za nejdůležitější – autentičnost zákulisního života. Proto se v nové budově záměrně osobní práci vyhýbal a raději čerpal ze svých skic a vzpomínek na Le Peletier.
Zajímavosti
- Nejstarší fotografie Palais Garnier ukazují, že se původně plánovalo i vybudování velkého náměstí před divadlem – ale kvůli zástavbě nikdy nevzniklo v původní šíři.
- Náklady na stavbu přesáhly ve své době astronomických 36 milionů franků, což bylo několikanásobně víc než původní rozpočet.
- Degas nebyl jediný, komu se nová budova nelíbila. Kritici jí vytýkali, že je „příliš teatrální“ a že svým přepychem odvádí pozornost od samotného umění.
Dědictví
Ačkoliv Salle Le Peletier shořela a zmizela beze stopy, její duch žije dál v obrazech a kresbách Edgara Degase. Jeho díla připomínají intimní a lidskou stránku baletu, která se v monumentálním Palais Garnier vytrácela.
Degas tak paradoxně uchoval pro budoucnost atmosféru místa, které fyzicky zaniklo v plamenech.
