Kam kráčí fotografie?

Osobní zamyšlení nad budoucností fotografie. Vždy, když do hry vstoupí nová technologie, ozvou se hlasy o konci těch starších. Přesto se znovu a znovu ukazuje, že fotografie i umění mají schopnost proměny a hledání vlastních cest.

Konec malby? Bouře kolem daguerrotypie

Když se kolem roku 1840 v Paříži objevila daguerrotypie, rozvířila umělecké kruhy bouří reakcí – z nově vznikajících fotoateliérů se šířily dramatické výroky o „konce malby". Charles Baudelaire fotografii označil za „smrtelného nepřítele umění" a traduje se, že Paul Delaroche pronesl: „Od dneška je malba mrtvá!".

Nejstarší dochovaná daguerrotypie z roku 1837, autor: Louis Daguerre, a také snímek Philadelphia Central High School, který pořídil Joseph Saxton 25. září 1839 jako první daguerrotypii v USA, ukazují, jak revoluční tato technika byla.

Místo úplného zániku se však malířství transformovalo: převzalo aspekty, které fotografie nedokázala zachytit – hloubku vrstvy, abstrakci a expresivitu barev. Zatímco fotografie přinesla masovou reprodukovatelnost, malíři se mohli soustředit na zkoumání barev, vlastní vizuální pohled a vrstvení pigmentů tam, kde fotografie končila. Impresionisté i další modernisté tuto svobodu využili k rozšíření hranic vizuálního projevu.

Konec filmu? Digitální revoluce 90. let

A teď, s bouřlivým nástupem generativní umělé inteligence, opět slyšíme proroky, že AI zničí fotografii – tentokrát tu digitální. Argumentují tím, že během pár vteřin lze vygenerovat libovolné snímky a samotný fotoaparát tím ztrácí smysl.

Je pravda, že některé obory tím mohou zaniknout – zejména levné fotobanky a rutinní produktová fotografie, kde algoritmus dokáže dodat výsledek rychleji a levněji. Snad i mnozí "portrétní" fotografové, kteří se rodí každým nákupem zrcadlovky,nebo mobilního telefonu. Ale stejně jako v minulosti fotografie nezmizí. Spíše se posune – k autorské práci, originálním projektům a umělecké tvorbě, kterou stroj nahradit nedokáže.

Ostatně podobná situace nastala už o sto padesát let po daguerrotypii – v 90. letech 20. století, kdy se masově rozšířily digitální fotoaparáty. Tehdy opět zazněly apokalyptické soudy: „Digitál vymete film během pár let.“ Analogová fotografie, která kdysi měla zničit malbu, se najednou sama stala lovnou zvěří určenou na odstřel.

Právě v roce 1991 byl navíc představen první profesionální digitální fotoaparát Kodak DCS-100 se svou digitální úložnou jednotkou (DSU). Ačkoliv byl rozměrný a těžkopádný, stal se symbolem nástupu digitální éry.

Ano, některé firmy v té době opravdu padly – slavný Kodak nedokázal přejít z prodeje filmů na digitální model a v roce 2012 vyhlásil bankrot, Polaroid zanikl už v roce 2001. Přesto fotografie neskončila.

Filmová fotografie se stáhla z masového trhu a našla novou roli – v umění, mezi sběrateli a u autorů, kteří hledají hloubku, charakter a autenticitu. Digitální senzory převzaly každodenní „otroctví“ dokumentace, zatímco klasická fotografie se vydala stejnou cestou, jakou kdysi prošla malba: cestou hlubšího umění a osobitého pohledu na svět.

Konec fotografie? Éra umělé inteligence

A teď, s bouřlivým nástupem generativní umělé inteligence, opět slyšíme proroky, že AI zničí fotografii, tentokrát tu digitální – že za pár vteřin vygeneruje jakékoliv snímky a fotoaparát přestane mít smysl.

Ale možná právě to posune digitální fotografii k dalším metám vizuálního umění. Zatímco generativní systémy nabízejí rychlou a masovou tvorbu reklamních i produktových snímků a převezmou otroctví generování každodenních snímků, uvolní tím digitální fotografii k vlastní cestě fotografického umění.

Vlna za vlnou: proměna, nikoli konec

Ve všech těchto vlnách – rozmachu daguerrotypie, přechodu k digitálu i nástupu AI – se místo definitivního konce starších médií rodí nové, komplementární cesty uměleckého vyjádření. Malíři, analogoví i digitální fotografové nacházejí svobodu v hloubce, řemeslnosti a specifickém jazyku, který technologie nikdy zcela nepohltí.

To, co mělo zaniknout, se pokaždé proměnilo v podnět k novým formám, stylům a výpovědím. Ještě tedy nezahazujte své fotoaparáty, nevěřte samozvaným prorokům.

Nuže, kam tedy kráčíš fotografie?

Vpřed, stále vpřed – zpátky ni krok!