Edgar Degas – život a umění
Edgar Degas (1834–1917) patří mezi nejznámější malíře 19. století, i když se nikdy plně neztotožnil s hnutím impresionistů, s nimiž bývá spojován. Byl známý nejen svými obrazy a kresbami baletek, ale také svéráznou povahou, ostrými názory a neobyčejným smyslem pro detail.
Degas a rodinné zázemí
Edgar Degas se narodil 19. července 1834 v Paříži jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Auguste de Gas pocházel z Neapole a pracoval jako bankéř, matka Célestine Mussonová byla francouzského původu, ale narodila se v New Orleans. Rodina žila v dobře situovaném prostředí pařížské vyšší střední třídy a malý Edgar měl přístup ke kultuře a vzdělání.
Měl dvě sestry – Marguerite, která se provdala za barona Morisse, a Thérèse, která po sňatku v Itálii skončila ve finančních potížích. Měl také dva bratry – Achille Degas, který se stal vojákem a jeho kariéru poznamenaly skandály, a René Degas, který podnikal na rodinných plantážích v New Orleans. René se dostal do finančních problémů, což se později přeneslo i na Edgara, který musel kvůli dluhům rodiny obětovat část svého majetku.
Ačkoliv rodina působila navenek zajištěně, po otcově smrti se ukázalo, že zanechal velké dluhy. Degas tak musel část svého majetku obětovat na jejich splacení, což zásadně ovlivnilo jeho život. Už v dětství byl uzavřený, disciplinovaný a fascinovaný kresbou – rád kopíroval staré mistry v Louvru a trávil hodiny studiem obrazů.
Studium a začátky
Degas původně studoval práva na Sorbonně, ale brzy pochopil, že jeho skutečná vášeň patří malířství. V roce 1855 proto vstoupil na École des Beaux-Arts, kde studoval u Louise Lamothea, žáka Ingrese, jehož důraz na linii a disciplínu na něj silně zapůsobil. V Louvru trávil dlouhé hodiny kopírováním děl starých mistrů – od Rafaela po Delacroixe – a cvičil se v přesnosti a kompozici.
Na škole se pohyboval vedle dalších mladých talentů, mezi nimiž byli Henri Fantin-Latour, Gustave Moreau či Puvis de Chavannes. Brzy se také seznámil s Édouardem Manetem, který se stal jeho blízkým kolegou. Jeho raná tvorba byla ještě převážně historická a portrétní, ale už tehdy bylo patrné, že se soustředí na psychologii postav a schopnost zachytit jejich vnitřní napětí – rys, který později rozvinul naplno ve svých slavných baletních dílech.
Umělecká dráha Degase
Na počátku se Degas věnoval historickým obrazům, ale postupně se obracel k moderním tématům. Fascinovala ho pařížská společnost – koňské dostihy, prádelny, kavárny, divadla a především baletky. Jeho cílem nebylo idealizovat, ale zobrazit pravdu – okamžiky zákulisí, drobná gesta, únavu, nervozitu i napětí.
Ačkoliv se účastnil několika impresionistických výstav, vždy zdůrazňoval, že impresionista není. Kritizoval jejich „malování pod širým nebem“ a sám se více soustředil na práci v ateliéru. Přesto se stal jejich blízkým kolegou a jeho díla měla na hnutí velký vliv.
Degasova tvorba a umělecký styl
Jeho pastely patří k nejvyhledávanějším částem tvorby. Na pařížských výstavách jeho práce zpočátku budily rozpaky, ale postupně si získaly uznání sběratelů. Baletní obrazy, které tvoří největší část jeho díla, se staly vysoce ceněnými už za jeho života. Významné místo v jeho tvorbě má také socha Malá čtrnáctiletá tanečnice, kterou poprvé vystavil v roce 1881. Dílo, odlévané do vosku a později do bronzu, s opravdovou tylovou sukénkou a stuhou ve vlasech, tehdy šokovalo publikum svou realistickou podobou, ale dnes patří k ikonám moderního sochařství.
Degas a fotografie
Degas měl k fotografii zvláštní vztah. Fascinovala ho možnost zachytit pohyb a neobvyklé kompozice, které inspirovaly jeho vlastní práci. Sám fotografii nepovažoval za plnohodnotné umění, ale využíval ji jako praktickou pomůcku. Používal snímky svých přátel a také fotografie koní či tanečnic, aby studoval tělo v pohybu. Některé jeho obrazy nesou jasné stopy fotografických kompozic – odříznuté postavy, nečekané úhly nebo okamžiky zachycené „na půl cesty“.
Osobní život a povaha
Degas nikdy nevstoupil do manželství a neměl děti. Žil uzavřeně, obklopen uměním, přáteli i spory. Často býval označován za sarkastického, někdy i samotářského muže.
Zdraví, pozdní léta a společenské vztahy Degase
Od 70. let 19. století začal Degas postupně ztrácet zrak. Kromě toho trpěl dýchacími a střevními potížemi, musel dodržovat přísnou dietu a v létě podstupoval léčebné kúry. Aby zaměstnal mysl, našel si zálibu ve skládání sonetů – celkem jich bylo vydáno devět, ve formálně dokonalém, i když klasickém provedení.
Při práci si často zpíval a zpíval i na závěr večírků s přáteli, které zakončoval neapolskými písněmi. Přátelé proto říkávali, že se v něm projevuje krev jeho neapolské babičky. Zároveň se s věkem stávala jeho povaha stále prchlivější. Byl známý i svými výstředními požadavky.
Jednou například odpověděl hostitelce:
„Dobře mě poslouchejte, moje večeře nebude připravená na másle, žádné květiny na stole a přesně o půl osmé. Vím, že svého kocoura zavřete, ale ať nepřivede někdo psa a nepřijdou lidé navonění. Tyhle vůně jsou příšerné a přitom existují tak příjemné pachy, jako je vůně topinky. A ještě ke všemu ten zatracený pach. Ach, jen slabé světlo, mé oči, mé ubohé oči.“
Velkou část jeho společenského života ukončila Dreyfusova aféra (1895). Degas se silně postavil proti Dreyfusovi a jeho postoj se projevil otevřeným antisemitismem. Přerušil přátelství s rodinami Halévy, Straus, Rothschild i se svým blízkým přítelem Pissarrem. Kritizoval dokonce i protestanty, které obviňoval ze spojenectví se židy. Tento postoj zůstal kontroverzní součástí jeho povahy.
Konec života
V posledních letech života byl Degas téměř slepý a žil velmi uzavřeně. Malování už pro něj bylo stále obtížnější, a proto se obracel k sochařství a modelování, které zvládal spíše hmatem než zrakem. Často si zoufale stěžoval na svůj vzhled a sarkasticky opakoval: „Vypadám jako pes!!“ Přesto si udržoval kontakt s několika nejbližšími přáteli a i přes nemoc a zrakové potíže dokázal sledovat vývoj na umělecké scéně.
Jeho poslední roky byly poznamenány nejen fyzickým úpadkem, ale i jistým uznáním – stal se respektovanou autoritou, i když povahou zůstal prchlivý a často tvrdohlavý. Zajímavostí je, že ačkoliv byl znám svou samotářskou povahou, obyvatelé jeho pařížské čtvrti jej často vídali, jak denně podniká dlouhé procházky ulicemi města – pomalým, nejistým krokem, ale stále elegantně oděn.
Edgar Degas zemřel uprostřed velké války, dne 27. září 1917, ve věku 83 let, v Paříži. Jeho pohřeb se konal bez velkých okázalostí, avšak za účasti mnoha významných osobností francouzského kulturního života.
Řekli o Degasovi
„Degas je největší umělec, kterého znám.“ – Pierre-Auguste Renoir
„Byl více filozofem než malířem.“ – Paul Valéry
„Nikdy nebyl impresionistou, a přesto byl nejinovativnějším z nás.“ – Camille Pissarro
„Byl přísný ke všem, ale nejvíce k sobě samému.“ – Henri Matisse
„Degas maloval tanec, jako by slyšel hudbu, kterou my ostatní neslyšíme.“ – Stéphane Mallarmé
„Balet bez Degase by byl jako Paříž bez Seiny.“ – Mary Cassatt
„Nesnášel kompromisy – v umění ani v životě.“ – Émile Zola
„Byl misantrop, a přesto jeho obrazy dýchají lidskostí.“ – Jean-Louis Forain
„Degas dokázal najít krásu v okamžiku, kdy ji nikdo jiný nehledal.“ – Edmond de Goncourt
„Jeho baletky jsou víc než tanečnice – jsou to sochy z pohybu a světla.“ – Paul Gauguin
Degas o svých kolezích a umění
Degas byl známý svou prudkou povahou, neústupností a sarkastickým humorem. O svých přátelích i soupeřích mluvil bez servítků – často jedovatě, ale s přesností, která mnohdy odhalila pravdu.
O Édouardu Manetovi:
„Manet má talent, ale nedokáže ho ovládnout.“
Když Manet odřízl část Degasova obrazu, který dostal darem:
„To je poslední obraz, který ode mě dostaneš!“
O Claude Monetovi a malbě venku:
„Malování pod širým nebem? Jak můžete pracovat vážně v takových podmínkách?“
O Monetových obrazech:
„Monet je jen oko – ale jaké oko!“
O Augustu Renoir:
„Renoir? Maluje ženy, které vypadají, jako by byly z masa z cukru.“
O Camille Pissarrovi (po Dreyfusově aféře):
„Pissarro je dobrý malíř, ale špatný Francouz.“
O Cézannovi:
„Cézanne? Je to jako blázen, který najednou řekne geniální věc.“
O Mary Cassatt:
„Je tvrdohlavá jako já, proto si rozumíme.“
O Ingresovi, svém vzoru:
„Ingres měl pravdu: musíme kreslit čáru, čáru, znovu čáru – všechno ostatní přijde samo.“
O malířích obecně:
„Umění není věc inspirace, ale dřiny. Kdo mluví o inspiraci, je amatér.“
O Delacroixovi:
„Delacroix je bouře barev – ale já chci řád.“
O Gustavu Courbetovi:
„Courbet? Moc masa, málo ducha.“
O svých kolezích impresionistech:
„Oni malují světlo, já kreslím čáru.“
O sebechvále umělců:
„Kdo mluví o svém géniu, žádný nemá.“
O budoucnosti malířství:
„Malířství přežije, jen když se vrátí k disciplíně.“
O sochařství:
„Socha je kresba ze všech stran.“
O svých baletkách:
„Tanec není elegance, je to pot a dřina – a právě to maluji.“
O ženách v umění:
„Žena je pro malíře studnice pohybů, nikdy ne vyčerpaná.“
O hudbě a malbě:
„Kdybych nebyl malířem, byl bych hudebníkem – hudba je kresba zvuku.“
O sobě samém:
„Byl jsem přísný ke všem, ale nejvíce k sobě.“
Dopis Edgara Degase o baletce Valérii Romy – neznámý příběh z roku 1886
Ačkoliv si Degas získal pověst člověka s ostrými názory a jedovatým jazykem, nebyl jen nepříjemným samotářem. Dokázal být také pozorným a laskavým přítelem. Dokladem je jeho dopis z Paříže z roku 1886 adresovaný Ludovicu Halévymu, ve kterém se přimlouvá za nemocnou modelku Valérii Romy:
„Drahý příteli, Stevens a já si děláme velké starosti o jednu nešťastnou dívku, která nám často pózovala. Umírá na souchotiny a je už v posledním stádiu. Člověk by mohl dlouho mluvit o laskavosti a cti ubohé Valérie Romy. Umírá jako oběť svého domova, své matky a sester, které s ní zacházely, jako kdyby byla Popelka. Tato Popelka se nevzdává mladého prince a přeje si umřít v nějakém sanatoriu. Stevens mi říkal, že existuje sanatorium pro tuberkulózní, které založili vaši přátelé Rothschildové. Byl byste schopen i tam dostat? Dejte mi vědět.
Vřelé pozdravy všem, srdečně zdraví Degas.“ sobota, září 1886
Tento dopis ukazuje Degase v jiné roli – nejen jako neústupného pozorovatele baletek a zákulisního života, ale i jako muže schopného empatie a ochoty pomoci těm, kteří byli na okraji společnosti.
Dopis ukazuje Degase v jiné roli – nejen jako neústupného pozorovatele baletek a člověka, který si později získal pověst nepříjemného misantropa a otevřeného antisemity, ale také jako muže schopného empatie a ochoty pomoci těm, kteří stáli na okraji společnosti. I to je součást jeho složité osobnosti.
Dílo Edgara Degase patří k nejcennějším v dějinách moderního umění.
Jeho obrazy baletek, dostihových scén či intimních portrétů jsou dnes součástí nejvýznamnějších světových sbírek – od Musée d’Orsay v Paříži, přes Metropolitan Museum of Art v New Yorku, až po National Gallery v Londýně. Degasovy práce dosahují na aukcích rekordních částek; pastely i oleje se prodávají za desítky milionů dolarů a patří k nejžádanějším položkám na trhu s uměním. Jeho tvorba není vnímána jen jako historická, ale i jako trvalá investice. To dokazuje, že Degasův odkaz je stále živý – jeho obrazy a kresby si uchovávají nadčasovou hodnotu a inspirují sběratele i milovníky umění po celém světě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
